Říjen 2010

Co pro mě znamená láska??

30. října 2010 v 20:47 | Mia |  Moje pokusy o něco

Když se mi zeptáš co to je láska….
Nedovedu ti jednoznačně odpovědět. Láskaje nejsložitější emoce, kterou můžeš zažít. Vyjádřit se dá tisíci slovy…. Ale především láska vždycky stojí za to! Když opravdu miluješ, stáváš se lepším člověkem. Láska znamená…všechno… Bez ohledu na to jak moc bolí, jak moc pláčete…. Nikdy se nebojte dělat chyby. Zkuste to znovu. Ničeho nelitujte! Mysleli jste si, že je to v tu danou chvíli nejlepší.
Milujte bez ohledu na to co si myslí druzí! Je lehčí zemřít, a žít někdy neskutečně bolí, ale stojí to za to!

Co to je láska?
Láska je odpuštění.
Láska je radost.
Láska je smutek.
Láska je kouzlo.
Láska jsou slova.
Láska jsou skutky.
Láska je život.
Láska je smrt.
Láska je bolest.
Láska je boj.
Láska je porážka.
Láska je výhra.
Láska je nekonečná.
Láska je poblouznění.
Láska je porozumění.
Láska je přátelství.
Láska je důvěra.
Láska je víra.
Láska je slza.
Láska je naděje.
Láska je krása.
Láska je zklamání.
Láska je očekávání.
Láska je ztráta.
Láska je vězení.
Láska je svoboda.
Láska je beznaděj.
Láska je obětování.
Láska je samota.
Láska je zázrak.
Láska je touha.
Láska je den.
Láska je noc.
Láska je odvaha.
Láska je cesta.
Láska je cíl.
Láska je nenávist.
Láska je dotek.
Láska je nemoc.
Láska je odmítnutí.
Láska je strach.
Láska je dokonalost.
Láska je rozchod.
Láska je poklad.
Láska je prokletí.
Láska je síla.
Láska je slabost.
Láska je pohled.
Láska je lhostejnost.
Láska je dobrá.
Láska je špatná.
Láska je krutá.
Láska je smysluplná.
Láska je zbytečná.
Láska nás mění.
Láska ukazuje v lidech to lepší.
Láska se smát.
Láska plakat.

Láska dělá věci jednoduché.
Láska dělá věci nemožné.
Láska je slepá.
Láska děsí.
Láska je příběh.
Láska je břemeno.
Láska je vrah.
Láska je zachránce.
Láska je vším.
Láska je ničím.
Láska jsem já.
Láska jsi ty.
Láska jsme my.
Láska prostě láska je.
Láska je milovat.
Láska je rád mít.
Láska je jeden prý druhého tu být.
Láska je nemožný cíl.
Žít pro lásku je skutečný význam lásky!!!

Anorexie

29. října 2010 v 20:09 | Mia
Já vůbec nevím, o čem bych měla psát. Dneska se vlastně nic zajímavého a hodného k zmínění nestalo.
Jenom jsem celý den přemýšlela nad tou knihou, kterou jsem včera dočetla.
Musela jsem přemýšlet nad anorexií, nad těma lidma co jí trpí. Pro mě anorexie není nic nového, něco o čem bych četla poprvé. Poprvé se k ní dostala blíž, to ne. Anorexie jako taková mě strašně zajímá. Poprvé jsem se k ní dostala si ve 12, kdy jsem si začala uvědomovat, že jsem nejsilnější ze třídy chtěla nějak zhubnout. Asi ve 13 -14 jsem začala chodit na ana blogy a taky si jeden založila, jenomže nezhubla jsem.
Nechci tady psát, že mám anorexii. Nemám. I když se pořád snaží zhubnout a když toho sním fakt hodně moc, tak mám výčitky, ale to je normální. Nikdy jsem nezhubla, spíš naopak. Já jsem člověk, který dietu nikdy nevydrží. Na to se mám moc ráda, nejsem dostatečně disciplinovaná a tvrdá na sebe abych se trápila hladem a cvičením. K tomu by mě nikdy nikdo nedonutil. A vzdát se sladkostí?? Nikdy!!! Ale nechtěla jsme tu povídat o sobě. Tohle je moje další špatná vlastnost… mluvím moc o sobě…. Takže zpátky k anorexii. Mohla bych o ní říct, že mě fascinuje, že třeba z jedné blbé poznámky na to jak tělo vypadá, může vzniknout tak veliký psychický blok co se týče jídla, že vede třeba k smrti. Hrozně moc by mě zajímalo co přesně se těm dívkám děje v hlavě když s ní začínají, když si ji pak nechtějí připustit a když se jim podaří částečně vyléčit, jak se na ni dívají potom. Já se o psychologii zajímám hodně a jednou bych chtěla být psycholog, ale téma poruch příjmu potravy mě z toho všeho zajímá nejvíc a chtěla bych pracovat s lidmi, který jí trpí. Strašně moc bych chtěla, aby si lidé uvědomili, že anorexie, bulimie a ostatní poruchy příjmu potravy jsou psychické nemoci, ne fyzické. Že to co se děje s tělem je jen důsledek psychického rozpoložení. A hlavně nechápu ty lidi co anorekičkám nadávají a snaží se je donutit jíst místo toho, aby se jim snažili opravdu pomoct a uvědomili se, že je to duševní porucha, ne tělesná. Je toho strašně moc co bych chtěla o anorexii napsat. Třeba to, že anorexií mohou trpět i idi nadváhou a že nesnáším lidi, co je odsuzují. Vlastně nesnáším lidi co odsuzují kohokoli, třeba černochy….

Jaké jsou vaše názory na anorexii??? Opravdu moc mě to zajímá!!!:)

Já jsem hlad.

28. října 2010 v 19:37 | MIa

Dočetla jsem knihu, Já jsem hlad od Petry Dvořákové a mám z ní tak velké pocity a dojmy, že se o ně s Vámi musím podělit. Ta kniha mě naprosto uchvátila. Je to životopis ženy, který začíná narozením a končí tím, že si uvědomila, proč trpí anorexii.
Zezačátku mě nebavila moc číst ale jsem ráda, že jsem četla dál protože opravdu stála za to a každému ji doporučuji. Ta žena prožila neskutečné věci, tak těžký život si nedovedu představit. Já být na jejím místě tak se psychicky zhroutím. Je jen těžko uvěřitelné že se po tom všem co zažila, dokázala znovu postavit na nohy.
Nebudu vám sem dávat nějaké shrnutí, co o ní píšou na internetu, pokusím se vám ji přiblížit sama. Jak jsem psala kniha začíná tím jak se narodila, vzpomíná na svoje dětství, které nebylo nejšťastnější. Měla nesamostatnou matku, která po ní vyžadovala, aby řešila její problémy a chtěla, aby ji litovala. Nikdy ji neobjala a nikdy jí neprojevila mateřskou lásku. Asi v 15 odešla do kláštera, protože v té době byla silně věřící. Asi v 16 ji z nej vyhodili a vrátila se domů, kde to ovšem bylo k nevydržení a tak odešla na ulici. Po několika letech potkala kluka, který ji dřív miloval, a vzali se. Narodilo se jim dítě, ale manželství nebylo nejšťastnější. Začala se stýkat s knězem z dětství a měla s ním vztah, který ji naplňoval. Už před tím vztahem s knězem trpěla anorexii, ale díky němu se vrátila zpátky. Ale když se spolu rozešli, tak zase přestala jíst. Hlad ji naplňoval, hlad jí dodával sílu všechno překonat. Dokázala nejíst několik dnů, týdnů. To jí bylo kolem 28 let a vážila taky třeba 49 kg (má 168cm). Její druhý syn onemocněl leukémii a to jí taky nepomohlo. Ocitla se až na pokraji smrti. Až po prodělání zápalu plic si začal uvědomovat, že v hlad hledala náruč matky, ženskost, věci které jí matka nikdy nedokázala poskytnout. Přestože se na první pohled zdá, že kniha je věnována především mentální anorexii, není to rozhodně její jediné téma. Všechny důvody, které hrdinku dohnaly až k této nemoci, mají význam i samy o sobě. Autorka mluví o menstruaci, o porodu, o sexualitě i autoerotice, málo už ale o vztahu k dětem. Název Já jsem hlad, proto nemusí označovat jen hlad jako fyziologickou potřebu, který se jí stal drogou a pocitem uspokojení, ale i hlad po lásce a pomoci.

Další zbytečný americký svátek!!!

27. října 2010 v 15:24 Týden na téma....
Halloween je podle mě blbost. Další americký svátek, který se snaží nahradit naše tradiční svátky. Stejné je to s Vánocemi a Valentýnem. Ted je to jenom Santa Claus a o Ježíškovi není slyšet. Běžte zkusit sehnat do obchodu postavičku Ježíška. Neseženete ji. Nebo se zkuste zeptat dítěte kolem 5-ti let kdo to byl Ježíšek. Nebude to vědět, ale když se ho zeptáte na Santa Clause, ta to bude vědět hned. S Valentýnem je to stejné jako s Halloweenem. Dyt čas na lásku u nás je v květnu ne v únoru. Valentýn je smyšlený svátek a zase pochází z Ameriky. Je to jenom čistě marketingový tah jak vydělat po Vánocích, protože na jaře lidi šetří. A o Halloweenu ani nemluvě. Úplně zastínil Dušičky. Přece Dušičky jsou mnohem tajemnější a krásnější. Je to čas kdy lidé vzpomínají na zemřelé. Zapálí svíčku na hrobě svých blízkých, neobchází každý dům převlečeni za nějakou příšeru a neloudí po ostatních ( které třeba ani neznají) sladkosti. Podle mě to sem zase přišlo za účelem zisku, i když se u nás asi ještě nechodí v převlecích, ale pořádají se tu Halloweenské párty a plesy… takže obchody vydělají víc než jenom z pár svíček na hrob. Myslím si, že lidi ani neví jak Haloween vznikl a už vůbec ne jeho podstatu aprvní myšlenku toho ho držet. Podle mě to jsou tyhle všechny svátky blbosti, protože přejímáme kulturu někoho jiného a zachvilku česká a ne jenom naše ale i kultury jiných zemí zaniknout a bude na celém světě jenom jedna kultura. Americká kultura. Někdo na to všechno může mít jiný názor. Tohle je jenom můj osobní a nezměním ho, protože já jsem ráda, když je svět rozmanitý a má ráda naši kulturu.

O tomhle to má být. O tom tajemném okamžiku, když se díváte, jak na všech hrobech plápolají plamínky svíček, když se stmívá a vámi prostoupí taková kouzelná směsice pocitů něhy, lítosti, radosti a vzpomínek na vaše blízké. Tohle jsou dušičky… ne halloween!

Ráda bych znala vaše názory na tenhle ,, svátek" .

Už vím!

26. října 2010 v 20:15 | Mia
Ahojte.
  • Dnešek byl divnej den. Nevím proč ale prostě byl divnej.
  • On se choval zase o něco normálněji než včera, tak snad to je na dobrý cestě.
  • Taky jsem deska ráno v autobuse přemýšlela a tom stavu co je ted ve třídě. Přišla jsem na
    to,že se budu k lidem ve svém okolí chovat jenom hezky usmívat se na ně a jednat s nimi mile. Bez ohledu na to jak oni jednají se mnou. A deska jsem se na jednu Holku (ta která mě nemá ráda)chovala hezky a vypadala docela zaskočeně. Takže to splnilo svůj účel. Doufá, že budu mít náladu to dělat i nadále. 

Nerozumím tomu

25. října 2010 v 19:57 | Mia
Ahojte děcka,
Takže jak jsem se dneska měla. No měla jsem se a měla jsem se celkem fajn. Zase je mi všechno jedno tak je to dobrý. Jenom mě trochu udivuje On a hlavně moje spřízněná duše ve třídě ( ta kámoška, u který jsem byla na víkend). Nějak se odcizujeme. Nevím čím to je a nevím proč. Možná to bude mnou, ale nemyslím, že bych se chovala nějak blbě, aby se se mnou musela nebavit. Chovám se (asi) pořád stejně. Ale nemůžu to posoudit, protože se sebou nemusím žít…. A On se ke mně taky chová pořád jinak. Když jsou všichni ve třídě, tak se ke mně chová fakt hnusně nebo mě ignoruje ale, když máme hodinu, že nás je tam jenom polovina třídy, tak se se mnou baví normálně. SKORO stejně jako dřív. Taky jsem dneska slyšela holky, jak mě pomlouvají. Bylo to strašně divný, když tam stojím a oni mě pomlouvají a je jim jedno jestli to slyším…. Je mi jedno, že mě pomlouvají (aspoň se o sobě něco dozvím) ale je to nepříjemný…
A hlavně by mě zajímalo, PROČ mě pomlouvají. Nemají k tomu důvod. Nejsem ve třídě oblíbená, spíš taková ta šedá myška, nejsem ani nijak moc hezká, postava taky nic moc…. Prostě obyčejný člověk a ony si vyberou zrovna mě. Neštve mě to. Neštve mě ani to že ztrácím tu kmošku, ani On mě neštve. Jenom ani jedné věci nerozumím a je to divný nerozumět tomu….

Citáty, které mi něco daly! II.

24. října 2010 v 16:51 | Mia |  Citáty
Ahoj,
Dneska zase nevím o čem psát.:D Takže vám sem dám další várku citátů. Věřím, že se vám budou líbit stejně jako mě. Takže hezké čteníJ


  • Je těžké milovat někoho, kdo o tom neví, těžší je však milovat toho, kdo o tom nechce vědět

  • Naděje umírá posledni…. Ale stejne umře

  • Vážnou příčinou, proč člověk ztrácí důvěru v sebe, je ztráta pocitu, že je milován.

  • Vy se smějete, protože jsem jiná. Já se vám směju, protože jste všichni stejní…

  • Když je třeba udělat v životě důležitý krok, ptá se muž: Co řeknu? A žena: Co si vezmu na sebe?

  • Proč být jak ostatní,,,když šílenství je tak osvobozující!!!??

  • Všechno má svou krásu, ale ne každý ji vidí

  • Nebojte se zkoušet nové věci! Vždyť Noemovu archu postavil amatér, zatímco velká skupina profesionálů vykonstruovala Titanic.

  • Často zapomínáme, že lidé, s nimiž musíme žít, také musí žít s námi

  • Hudba je záchrana před obyčejným slovem

  • Vyslovení omluvy není pokořující, je to známka vyzrálosti a upřímnosti.
  • "Miluji, můj ubohý příteli - a svět má náhle smysl, život má náhle smysl, i smrt bude míti smysl.
  • "Nepřestala jsem tě milovat, jen jsem se naučila bez tebe žít. Nebylo to snadné, ale bylo to snažší než zapomenout."
  • Usmívejte se. To většinou lidi rozhází, protože neví, co si o nich myslíte.
  • To, že se nestarám, neznamená, že nechápu

  • Deníky si píší jen hodné holky, zlobivé na to nemají čas.

  • Být s Tebou je můj sen, ale nemůžu kazit ty tvé…

  • Dospěješ toho dne, kdy se poprvé sama na sebe doopravdy usměješ.

  • Žádný pesimista nikdy neobjevil tajemství hvězd, neplavil se do neznámých zemí, ani neobjevil nové obzory lidské duše.

  • I slzy se dokáží smát, i úsměv se naučí brečet

  • Neexistuju proto, abych změnil svět. Existuju, abych žil svůj život způsobem, který mě učiní šťastným."
  • Tak už to na světě chodí! Buď jsi upadl sám, nebo ti někdo podrazil nohy. Klidně si chvíli lež a breč, breč bolestí, vztekem, nebo i pokořením, ale potom koukej otřepat síly a vstát. A jestli ti někdy podrazí nohy znova, neříkej nic, i když si myslí, že je svět zlý či krutý. Nemysli na to, kteří tě podrazili, ale na ty, kdo ti pomohli vstát
  • Každou minutou chci žít, neboť vím, že i ten nejhorší okamžik se změní - já stále mohu snít…

  • Nikdy nepojedu vlakem, když můžu letět. Nikdy nebudu mlčet, když můžu mluvit. Nikdy se neodvrátím, když můžu pomoci. A nikdy nebudu kráčet, když můžu běžet…

  • Lídé se často obelhávají slovy: Miluji tě, mám tě rád, ale kdo to myslí vážně je ve hvězdách   

  • Čím více mluvíte, tím méně si lidé zapamatují.

  • Nesnažil asem se zalíbit davu, protože dav neschvaluje, co já vím, a já nevím, co schvaluje dav.

  • Mít někoho rád, mnohdy znamená více než ho milovat!
  • Naděje umírá poslední, takže až po mě!

Ctáty, které mi něco daly

23. října 2010 v 20:57 | Mia |  Citáty
Ahojte,
Vůbec nevím o čem dneska psát, tak vám sem dám citáty, co mě oslovili hned na první přečtení a hlavně mě ovlivnily. Na tyto citáty si vzpomenu pokaždé, když mám nějaké trápení nebo dilema. Věřím, že se budou líbit i vám. J Ty co jsou zvýrazněné, ty opravdu miluju. A určitě vám sem za nedlouho přidám další, protože tohle nejsou všechny, co mám moc ráda.

  • Žít a milovat…. A proč?

  • Když už nemáš žádnou naději, vymysli si ji.    
                            
  • Pro ženu, kterou jednou miloval, udělá snad muž všechno na světě - až na to, aby ji miloval znovu.

  • Rozhodl jsem se, že budu žít věčně, a umřu jenom, kdyby mi to nevyšlo.

  • Proč mi všichni říkají, mlč, když si chci promluvit? Proč mi všichni říkají, nebreč, když se mi chce plakat? Proč mi všichni říkají, miluj, když není kdo by mě měl rád? Budou mi také všichni říkat dýchej, až budu umírat?

  • Hudba je jedním z nejkrásnějších a nejnádhernějších darů božích. Je jedním z nejlepších umění. Noty oživují slova. Hudba zahání duchu smutek, jako bychom se dívali na krále Saula. Je nejlepší útěchou pro zarmoucené lidi, jí se srdce upokojí, občerství a osvěží

  • Originální není ten, kdo nikoho nenapodobuje, ale ten, jehož nelze napodobit.

  • Nejsem normální, protože kdybych byla normální, tak jsem divná. Jsem divná, protože jsem normální.

  • Dělejte to, z čeho máte strach. A dělejte to opakovaně. To je nejrychlejší a nejjistějších způsob, jak strach porazit.

  • Smutek je sedět v prázdném pokoji a čekat na někoho, kdo už se nikdy nevrátí

  • Kdybys měla umřít dřív než já, zeptej se tam, jestli si sebou můžeš přivést kamaráda...

  • Kamarád si s Tebou rád pokecá, ale přítel Tě vyslechne, když máš romantickou
    lásku i problémy…

  • Největším a tím nejtěžším důkazem lásky je nechat toho druhého jít vlastní cestou.....

  • Miluj, bojuj, ale nikdy nepros o lásku!!!

  • Směj se, kdy můžeš. Omlouvej se, když bys měl a nech plavat věci, které nemůžeš změnit. Miluj hluboce a odpouštěj rychle. A nebuď smutný, protože život je moc krátký na to být nešťastný. Lidé se mění a věci se kazí, ale vždycky si pamatuj - ŽIVOT JDE DÁL!

  • Rozchod bez nenávisti je pokračování lásky v jiné formě.

  • Milovat je krásné, ještě krásnější je být milován a vědět, že pro někoho něco znamená.

  • Neplač. On za to nestojí, všechno jednou přebolí. Že naučil tě lásce? To bavit se jen chtěl pak ani sbohem neřekl a tiše odešel.

  • Nauč se dostat to, co miluješ nebo se budeš muset naučit milovat to, co dostaneš…

  • Země se točí, nebe je modré, voda je mokrá… show must go on!!!

  • Je mnohem lepší zapomenout a usmívat se, než vzpomínat a být smutný

  • Nevěřím, nevěřím, že láska je jen pouhý klam. Láska je. Vím to, vím, Vždyť na ni právě teď umírám.
  • Žádný kluk není zadaný, pokud není tvůj!!! 

  • "V životě jsou momenty, kdy ti někdo tak strašně chybí, že ho chceš unést ze svého snu, Abys ho mohl doopravdy obejmout."

FANTAZIE PROSTĚ ŽIVOT JE!!!

22. října 2010 v 22:30 | Mia |  Týden na téma....

Takže jsem se rozhodla, že na tohle téma přece jenom něco napíšu. I když fantasy žánr mi není moc blízký.
Třeba fantasy knihy nečtu vůbec. Občas si přečtu něco o upírech (na tech opravdu ujíždím) ale jina je nečtu vůbec. Nebaví mě to a s filmama je to to samé. Podívám se na Harryho POttera nebo Pána prstenů, ale jednou mi to stačí. Ale třeba na Twilight ságu nebo The vampire diaries bych se mohla dívat pořád dokola.:D je to názor jedince. Někdo třeba fantasy úplně žere. Hvězdný vály, Star trek, já ani nevím, jaký filmy bych tam ještě zařadila.

Ale filmy, knihy jsou jenom Jedna stránka fantasy. Ta druhá je fantazie jako taková. Vlastnost, se kterou se člověk narodí a je jenom na něm jak moc ji bude v životě rozvíjet a používat. Myslím si, že fantazie je jedna z nejdůležitějších součástí našeho života. Bez fantazie by nebylo vlastně nic. Nebyla by láska, naděje, sny… bez fantazie by byla naše mysl pusté místo zaplněné fakty a Logickým myšlením. Byli bychom něco jako roboti.
Kdyby nebylo fantazie, nevzniklo by umění, knihy, hudba, obrazy, překrásné stavby…. Nedovedu si představit život bez umění, naděje, snů a hlavně hudby, na které jsem neskutečně závislá. Fantazie je vlastně základ pro všechno co je v našem životě krásné (třeba díky fantazii si můžeme vymyslet nějakou naději nebo sny) a díky čemu náš život mám nějaký význam a smysl. Díky naději se můžee ponořit do světa, kde nám je líp.
FANTAZIE PROSTĚ ŽIVOT JE!  
Dám vám sem víc obrázky, neohla jse s vybrat:D....
...
!
!

Proč???

21. října 2010 v 19:57 | Mia
Dneska nemám vůbec představu o to, co bych chtěla napsat. Myslím že je zbytečný psát, že se mám dost na nic a že se nesnáším, protože prvně mluvím a pak myslím. Díky tomu jsem hnusná na lidi, na kterých mi opravdu záleží, a odháním je od sebe. A za tohle všechno může ON. Ja… já ho za tohle nesnáším, ale myslím že zachvilku bude hodně smutný, protože jse dneska slyšela tu holku, jak ho chce sbalit, že ho nemiluje a dělá to jenom kvůli tomu, aby mi ukázala, že je lepší. Neví, jestli ho litovat nebo mu to přát. Přála bych mu to akorát z toho důvodu, že mě záměrně ignoruje. Ale ignoruje jenom mě, nikoho jiného. Je vidět jak se snaží, aby mě ignoroval… a já neví proč, kdyby mi to aspoň řekl…
Tenhle citít vyjadřuje úplně všechno co cítím a moje psychycké rozpoložení....

Další (ne)zajímavý den

20. října 2010 v 19:54 | Mia
Ahojet
  • Dnešek… další nezajímavý den. Ani nevím co k dnešku psát. Chci se opakovat s tím
    ,, Je mi všechno jedno.". Ale je to pravda, zase se mi vrátila nálada kdy mi je asi 99% věcí co se v mém životě vyskytuje jedno. Nevím proč asi to budu mít v povaze, i když na základce mě deptala každá maličkost… ale asi jsem se přes prázky změnila, nebo nevím.
  • Jestli vás to zajímá tak s tím klukem žádná změna. No možná jo ale rozhodně ne k lepšímu. Ale nakonec mi to je vlastně jedno. On přijde o mě, já se snažila, ne on. Moje chyba to není, asi jsem neudělala všechno, co jsem měla a co jsem mohla ale i ta, snaha se počítá ne?? A on postupem času přijde na to, že si s ní nemá co říct. A já věřím tomu, že to tak skončí.
  • Jo a článek na tohle téma týdne asi ani psát nebudu. Tohle téma se mi moc nelíbí a nemám k němu vůbec blízko. Možná napíšu něco k téma fantazie, ale nevím, no.

Dovol mi být celý tvůj svět...

19. října 2010 v 19:46 | Mia |  Moje pokusy o něco
Ahojte, dneska vůbec nevím co psát. Není co. Dávám sem tu básničku, o které jsem psala. Četl si ji on… Nic neříkal tak, třeba nepochopil, že je to celé o něm. I když pochybuji, že by to nepochopil, ale to je jedno. Zase mám zpátky náladu, kdy mi je všechno jedno, takže je to fajn:.


Chtěla bych ti něco říct,
Ale stydím se čím dál víc.
Proč nemůžu s tebou mluvit jako dřív?
Proplout po tvém boku celou nocí,
tak jako dřív.

Vzpomínám si na všechna slova tebou vyřčená.
Ty chvíle se mi vryly do paměti navždy.
A doufám, že jsem v tvém srdci zamčená.
Najdi mě tam jednou provždy.
Dovol mi být tvůj celý svět.

Mám depku, ale je mi to jedno!!!

18. října 2010 v 19:51 | Mia
Ahoj,
  • Co napsat o dnešku?? Nevím kde začít. Není toho moc, ale moje pocity jsou tak nějak strašně rozházené, že to prostě nejde napsat.
  • Asi začnu tím, že na něj kašlu. On si vybral ji a já zase nebudu nikou dělat až ,, tu druhou". To jsem si odbyla na základce. Nejspíš si za to můžu sama. Určitě si za to, že si nevybral mě, můžu sama. V poslední době jsme se s ním nebavila, ale snahu mohl projevit i on. Aspoň malinkou…. Ale nadruhou stranu jsem stejně věděla, jak by to dopadlo. Kdo by si nevybral hezčí holku?? Snad jenom blázen a v tomhle směru on blázen není. Zase jsem byla naivní. Jako vždycky. Jako bych nebyla poučená z toho, že vždycky o kluka, kterého miluju, bude stát i jiná a ta ho nakonec získá…. Tohle mi přijde jako moje prokletí…
  • Dneska mám náladu fakt na nic, ale taky mi to je úplně jedno. Takže se mi nálady střídají z depky na euforii a zpět. Takže v jednu chvíli brečím a zachvilku jsem plná energie a strašně dobré nálady. Nechápu se…. A nechci to takhle…. Připadám si tak jako naprostej idiot a blázen. No nejspíš to tak bude.

♥♥♥ Víkend♥♥♥

17. října 2010 v 16:00 | Mia
Ahojte
  • Už jsem se vrátila od kamarádky. Ten víkend byl úplně nejlepší. Už se třešně těším, až přijede ona ke mně.J Prostě neměl chybu.

  • Do školy se vůůůbec netěším. Nějak nemám náladu o něj bojovat, páč se líbí i jiný holce a ta holka je hezčí, hubenější….. Nechce se mi… Nechci být zklamaná. Zklamání nesu hodně těžko.
  • Taky jsem napsala básničku. Napsala jsem ji už minulý týden, ale nějak jsem se nedostala k tomuji sem dát, tak ji sem snad během dneška nebo zítřka dám. Spíš zítra protože dneska se budu muset dost učit…. Nesnáším učení.:D

Nevím jak ho nazvat xD

14. října 2010 v 20:41 | Mia

Ahojte
  • Nálada se skoro nemění. Ale už začínám přecházet do lehkého melancholiemi, takže jsem ráda, že zase začínám žít.
  • Od zítřka sem pravděpodobně nepřidám žádný š¨článek protože budu u nej kámošky. A nevím ani, jestli napíšu komentář svým SB.

  • S tím klukem… přemýšlela jsem, jestli bych s ním chtěla vůbec chodit. Přišla jsem na to, že vlastně ani nevím. Nejsem si tím jistá. Jedna část mě po tom moc touží a ta druhá mi říká, že neví, jestli je to dobrý nápad… takže nwm…

Ano, já doufáma věřím...

13. října 2010 v 20:16 | Mia

Čaute
  • Dnešek je stejný jak včerejšek. Mám se dobře a je mi všechno jedno. A je to dost otravný. Takový divný život, když se kvůli ničemu netrápíte. To je jako byste nežili.
    Prostě to nechci…
  • Ten kluk se chová pořád stejně, ale já to ted nechám být. Tak jako pozastavím snažení se o něco. Třeba má nějaký blbý období a já se nerada vtírám…
  • Ale pořád doufám a dokonce i věřím tomu, že to bude lepší. Věřím v to, že mu dojde, že bych mohla být ta, kterou by chtěl a hlavně kterou bude milovat.
  • Tenhle obrázek sem dávám záměrně. Když jsem ho viděla poprvé, tak jsem se do něj prostě zamilovala. Je v něm něco kouzelného, překrásného. Pro mě z toho obrázku vyzařuje obrovská naděje. Doufání v to, že už to bude lepší. Ten pohled a prostě všechno je tak úchvatné, že i ten obrázek mi dodává naději. Ten pohled nevyjadřuje smutek a trápení. Je plný obrovské naděje...

Jsem totální flegmatik....

12. října 2010 v 20:17 | Mia
Ahojte
  • Takže dnešek je divnej den. Můj psychický stav se nachází ve stádiu, kdy mi je všechno jedno. Prostě úplně všechno.
  • Navíc mi přijde, že se ten kluk ke mně chová tak nějak…. Odtažitě. Dřív jsme si byli blíž. Ted je to prostě divný.
  • Začala jsem poslouchat The Beatles. Nevím co mě to najednou napadlo, ale mají fakt dobrý písničky, poslechněte si je.
  • A nemám ani blbou náladu. Vlastně se má fajn, dost fajn. Jsem prostě divná a vůbec se nechápu... Asi by se mi hodil psyholog....

Okouzlující a děsivé místo zároveň

12. října 2010 v 15:07 | Mia |  Týden na téma....
Co si myslím o hřbitově?
Ze začátku mě nic nenapadalo, ale po chvilce přemýšlení mě toho napadlo zase moc. A nevím čím začít. Asi tím co mě napadlo jako první.
Moje první myšlena byla přemýšlení a udělání si pořádku v hlavě. Myslím to tak, že hřbitov je místem lidu a tím pádem se na něm dá přemýšlet. Já osobně nikdy na hřbitov nešla, abych přemýšlela, protože ve mně hřbitov nevyvolává pocity klidu. Já se na hřbitově cítím spíš nejistě a chci být z něho co nejdřív pryč. Možná to bude tím, že věřím na duchy. A třeba v noci bych tam nešla. I když na adaptáku jsme měli stezku odvahy a jelikož jsem měla strašně blbou náladu, tak jsem ho prošla tak, že jsem ho ani nezaregistrovala. Ale když si ho uvědomuji, tak z něho nemám dobrý pocit. Je to takový moc děsivý a mě to připomíná smrt a všechno zlé. A já nemám ani jedno z toho ráda. Je to prostě děsivý, ale chápu, že pro někoho to může být oblíbené místo, kde třeba píše básničky nebo povídky nebo jenom přemýšlí. Ale já radši nechávám duše mrtvých lid v klidu spát a neruším je svojí přítomností. Ale každopádně to je magické a okouzlující misto. Je tam  něco co mě okouzluje.  Třeba ty staré hřbitovy jsou úchvatné. Ty nové co se dělají ted jsou o ničem ale, když přijdu do starého tak ten hřbitov pokaždé jakoby vypráví nějaký svůj příběh a tohle je na tom to okouzlující.
 A jak to máte s hřbitovama vy?

Chci to vzdát, ale chci bojovat...

11. října 2010 v 20:11 | Mia
Ahoje,
Občas mám období, kdy mám takovou depresivní náladu. A dneska je to období, neví, jestli bud pokračovat nebo dneškem skončí. Byla bych ráda, kdyby skončila a zítra měla zase tu dobrou náladu. A příčina té mojí nálady? Řekla bych, že láska… a ještě abych vám přiblížila, co znamená ten název článku. Týká se to dneška a toho jak se ke mně chová. Přijde mi, že se ke mně chová tak nějak odtažitě. Jako by se mě bál, ne to je divný, spíš jako by nechtěl, abych se s ní bavila. Nevím…. Prostě má chut vzdát snažení  o to aby mě měl rád, ale taky chci bojovat. Ted vám to přijde asi hodně ujetý ale jako bych měla v hlavně 2 osoby. Jednu co mi říká ,, Vzdej to. Steně ho nezískáš. Koukni se kolem sebe. Líbí se tolika holkám a ty seš taková obyčejná. Nejseš ani hezká. Prostě to pochop a vzdej to."
A ta druhá se s tou první začne hádat: ,, Nevzdávej to! Musíš bojovat! Zase tak špatně na tom nejseš a baví se s tebou. Je to na dobrý cestě. Jenom musíš vydržet a hlavně to nevzdát!" já si připadám jako naprostej blázen když se mi tohle v hlavě hádá. A nesnáším tu optimistickou, já ani neví jak to pojmenovat, asi budu schizofrenik nebo nwm. Radši bych dneska měla blbou náladu, zavrtala se někam do daleka ode všeho a přečkala to. Jenomže to nejde, když mi do toho pořád kecá, že má naději a takovýhle kecy. Prostě divný….

Sonáta pro dvě srdce

10. října 2010 v 9:31 | Mia |  Moje pokusy o něco
Hudba. Ta krásná něžná melodie. Slyšeli ji. Jenom oni dva vnímali, jak brnká na jejich struny snů. Nikdo jiný ji nemohl slyšet. Ta melodie je provázela na každém kroku. Nutila je, aby se usmívali. Přitahovala je k sobě. I když o sobě skoro nic nevěděli, chtěli být jeden s druhým. Nevěděli co to je. Co ty všechny pocity znamenají. Ale žili jenom kvůli té hudbě. Objímali se. Byli tu jeden pro druhého, a na ničem jiném nezáleželo. Hudba prostoupila jejich celými těly. Dostala se až do jejich srdce.
V tu chvíli byli oba ztraceni v krásném pocitu, kdy neexistovalo nic než oni. Jenom oni a nic kolem. Čas se zastavil A hudba se rozezněla ještě víc. Jakoby vytryskla z jejich těl a držela je u sebe tak dlouho jak mohla. Už nikdy nechtěli jeden druhého pustit. Ta přenádherná píseň s dokonalou hudbou. To je LÁSKA.