Jedno srdce ve dvou tělech....

8. listopadu 2010 v 20:37 | Mia |  Týden na téma....
Přátelství je věc, bez které by se NIKDO neobešel i ten největší samotář občas toho přítele na vypovídání potřebuje. Přátelství se nedá jen tak získat a už vůbec ne vynutit. Přátelství člověka si musíte získat. Nezrodí se jen tak, že se potkáte a hned si řeknete: ,, Jo tohle bude můj přítel" Ne, takhle to opravdu nefunguje. Musíte spolu strávit nějakou chvíli, odkrýt tomu druhému kus své duše, kus sebe. Musíte mu důvěřovat a nechat ho aby o vás mohl vědět všechno a to samé by měl poskytnout na oplátku vám. Pak může vzniknout opravdové a silné přátelství. Jeho podstatou je, že tomu člověku bezmezně důvěřuje a jste ochotni se mu úplně otevřít, byli byste ochotnu pro něj udělat všechno. Pokaždé když by potřeboval tak byste ho vyslechli, snažili se mu poradit a hlavně ho nelitovali. Byli byste ochotni mu zvednout telefon třeba uprostřed noci a podržet ho. Možná byste byli ochotni za něj položit život. A taky musíte mít jistotu, že i on je připraven tohle všechno pro vás udělat.
Přátelství se získává těžko a za život můžete potkat jenom jednoho, dva opravdové přátelé. A jak se těžko získává, strašně jednoduše se ztrácí. Stačí jedno špatné zraňující slovo, jeden nerozvážný čin a už se to nemusí napravit. A ztracené přátelství jde hodně těžko zase slepit. Musíte se snažit o hodně víc než před tím a i když se vám podaří dát všechno relativně do pořádku, pořád tam bude mezi vámi trhlina a nebudete se tolik věřit. Nedokryjete už své úplné dno duše. Takhle to pravdu je protože já zažila ztrátu devíti letého přátelství a strašně mě to vzalo. Nikdy mě nic tak moc nevzalo. A já se s tím nedokázala nesmířit a strašně moc se snažila dát to znovu dopořádku. Zprvu se mi to vůbec nedařilo ale pak se i to povedlo a ted jsou z nás zase velicí přátelé a já ho mám strašně moc ráda, ale cítím, že to mezi náma není jako dřív. A mám ještě jednoho přítele. Je to moje spolužačka a mám ji taky strašně moc ráda a nikdy v životě bych ji nevyměnila a nedokážu si představit, že bych ji ztratila. Jsem osudu vděčná, že mi dovolil poznat tak úžasného člověka jako je ona. Prostě přátelství je největší dar na světě. Podle mě je to víc než láska, protože přítel ví o vašich největších chybách a omylech, ví o vašich radostech, ví o vás ÚPLNĚ VŠECHNO A PŘESTO JE S VÁMI A MILUJE VÁS.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Laira, která tě má ráda :-) Laira, která tě má ráda :-) | Web | 8. listopadu 2010 v 21:05 | Reagovat

ahoj zlato, mov pěkně napsané.¨Mám se dobře, dneska jsme mohli jít ven s pejskem, bylo  dobrý počasí.
Jak ty si se měla? Laira

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama