Prosinec 2010

Možá se ti omlouvám, ale spíš ne!

27. prosince 2010 v 21:58 | Mia |  Moje pokusy o něco

Jelikož nevím co psát a téma týdne se mi zase psát nechce. Je to moc dlouhé tak přidávám zase básničkuJ

ghbbf
Možná, že omluvit bych se měla
za to co jsem způsobila.
Řekla jsem slova,
která tě ranila. ( podle tebe)

Ale slova nic neznamenají,
to činy mluví za nás.
Jenomže já nevím co,
nebo jak konat.

Moje omluva, stejně nic nezmění.
Do očí výsměch tvůj m míří
Možná tak ponížení mě čeká.
a moje ,, promiň" jsou zbytečná.

Nová vzhled

26. prosince 2010 v 17:48 | MIa
Takže mám nový dess. Jsem s ním docela spokojená. Není přeplácaný. Prostě se mi moc líbí.J
Co vám??
f

everything is pain and pain is nothing

24. prosince 2010 v 21:47 | MIa |  Týden na téma....
Strašně ráda bych něco napsala, mám náladu něco napsat, ale vůbec nemá představu, o čem bych psala. Přemýšlím nad tématem týdne a chtěla bych napsat ještě něco o bolesti, ale nevím jak začít. Četla jsem si dneska básnickou sbírku od Walta Withmana a byla tam část, která mě opravdu zaujala a hodí se do tématu.

Tady je:  
utrpění jest jedním z mých převleků.
Já neptám se poraněného, jak se mu daří,
Já jsem sám poraněný,
mé rány mne pálí,
když se opíraje o svou hůl, přihlížím.

Moc se mi líbí, co vám??
Když jsem si to přečetla, tak jsem se cítila ta nějak divně, cítila jsem naději. Myslím si že tenhle pocit se dostaví u každého, který se trápí. Znamená to záblesk lepších časů. Toho, že se z toho už brzo dostanete. Bolest, která svírá vaši duší, bude co nevidět pryč. Ano,ted si tím jsem jistá. Necítím se dobře, protože jsou Vánoce. Nemám je ráda, všichni se přetvařují, je to prostě divný. To kouzlo už taky není takové jako dřív. Chtěla bych být zase malá a natěšená. Ale už je více méně po nich. A z dárků jsem měla radost, opravdu moc velkou.

A taky mě napadla básnička. Asi nic moc ale je to básnička psaná tak že jsem vzala tužku, nepřemýšlela jsem nad slovana nad ničím. Prostě jsem psala to, co mi proletělo hlavou. Nemohla jsem ovládnout svoji ruku, svůj mozek, nic. Já tomu říkám psaní a první myšlenku, na první inspiraci.
A občas z toho vznikne něco pravdu hezkého. Posuďte sami, jak se vám tohle líbí.


Jak záře v dáli na mě hledíš.
Mé sny připomínáš.
Proč odcházet tak brzy,
než sladký polibek mi dáš?

Díváš se zmateně,
vyděšeně na mne hledíš.
Chceš vědět proč to tak krásné je.
Nic o lásce nevíš.

O citu laskavém,
co ničit dokáže.
V tvém srdci mladém,
ještě bolest nekáže.

Trochu mimo, ale stejně....

23. prosince 2010 v 18:11 | Mis |  Týden na téma....

Co to bolest na duši je? Pro někoho zlomené srdce, pro někoho ztráta kamaráda nebo hádka, smrt. Pro každého je relativní co tím označí, ale každý ji zná. Provází nás celým životem a nejde se ji nikdy zbavit.
Sedím tu a přemýšlím co napsat. Chtěla bych toho napsat strašně moc, ale nevím jak začít. Nemůžu najít vhodná slova pro to, jak se cítím. Prostě to neumím vyjádřit slovy. I přestože jsou vánoce, já se cítím nějak .. divně. Je mi strašně smutno. Smutno ze všeho. Smutno z mýho dosavadního života, chtěla bych ho změnit,. Chtěla bych být jiná. Tolik věcí co bych ráda na sobě změnila, jenomže k tomu mě chybí vůle. Přemýšlím o bolesti a o tom jak ji prožívám já, co ji způsobuje. A přišla jsem na to, že mě nejvíc bolí láska. Vlastně se netrápím kvůli ničemu jinému, než kvůli lásce. A pokaždé mě to moc bolí, každé zklamání, pokaždé když si uvědomím, že to nejsem já, koho miluje. Ale pokaždé ji dovolím, aby mi ublížila, nepoučila jsem se z toho. Pak cítím na hrudníku obrovskou díru jak mě tíží a potřebuji, aby mě někdo obejmul, přimkl mě k sobě a zašeptal mi, že je tu se mnou a že mě má rád. Potřebovala bych mít takového přítele u sebe. Ale nikdo takový tu není. Už tak dlouho mě nikdo neobejmul a strašně moc bych to potřebovala… chtěla jsem napsat článek o bolesti a ne o sobě, ale když jsem začala psát, myšlenky nešly ovládnout, moje prsty kloužou po klávesnici. Píšou to, co mě hned napadne, mám depku a potřebuji se vypsat z těch pocitů. Nějak se vrátily pocity bezmoci, beznaděje, strachu smutku, zklamání zpátky do mého srdce. Pocity, které jsem uzavřela hluboko do sebe a nechtěla jsem je pustit ven. Pocity, které jsem dlouho potlačovala. Brečím tu u toho a lituju se, nesnáším se, chci odejít někam pryč, chci od toho utéct (zase). Poslouchám smutný písničky a je mi hrozně. Slzy mi tečou po tváři a ani se mi je nechce utírat.
Slzy vždycky od bolesti pomohou. Odplaví ji pryč, uleví duši. Tak proč se jim bránit?
Ale s tou sebelítostí už končím, stejně jako s tímhle článkem. Možná jsem se trochu minula tématu, popsala jsem tu jak mi je ale nešlo to zastavit. A děkuju všem, kteří dočetli tenhle článek až do konce.

Nic novýho

22. prosince 2010 v 20:18 | MIa
Konečně jsem se dostala na pc. V poslední době nemám vůbec časL nevím, kam mi mizí, prostě mi nezbýváL ale jinak se mám opravdu superJ Na Vánoce se netěším, ale jsem moc ráda, že už jsou konečně prázdniny. Aspoň si pořádně odpočnu a ještě to cukroví… mnamJ
Jo a v poslední době jsem začala poslouchat S-core. Má úplně úžasný texty a hudbu. Miluju jeho písmičkyJ Mají v sobě strašně moc pravdy….


Milý Ježíšku, já nechci dárky!!

18. prosince 2010 v 21:29 | Mia |  Týden na téma....
Kdybych psala Ježíškovi, co bych si přála k Vánocům, napsala bych mu asi tohle.

Milý Ježíšku,
nebudu ti psát, že bych si pod stromečkem přála najít nový mobil, hromadu značkového oblečení a další věci, které nepotřebuju. Mě k Vánocům úplně stačí, když celý den budu s rodinou, naši nebudou muset jít do práce, vyndáme cukroví, co máme nepečené a třeba společně nazdobíme stromeček, i když abych pravdu řekla já stromeček nepotřebuju a ani dárky. Pro mě jsou Vánoce něco jako každý jiný den, jenom je to trochu víc svátečnější než neděle nebo narozeniny. Taky bych si moc přála, aby se lidem, které miluju, splnily jejich sny, byli šťastni a hlavně aby byli zdraví. Opravdu nic jiného nepotřebuju. Jsem ráda, že mi naši platí školu, za to jim jsem opravdu moc vděčná a mám je strašně moc ráda. A víš co je paradox, že jsme v Česku ale v obchodech je vesměs všechno se Santa Clausem. Balící papír má motiv se santa Clausem výzdoba taky nese jeho podobu, ale česko má Ježíška. Tak proč není na balících papírech, ve sněžítkách… Proč máme něco, co není naše. A ani ty osvícené domy nejsou naše, ale zase přišly z Ameriky, proč chceme být v hodně věcech jako oni?? Dřív nebyl ani stromeček. Rodina se sešla, uvařila si lepší večeři a dali si potřebné dárky, jo, třeba ponožky. Ted jsou ponožky pro většinu strašně blbý dárek. Takže abych taky napsala, co bych chtěla k Vánocům, Ježíšku. Přála bych si lásku, abych pro někoho znamenala hodně, aby mě miloval. Taky bych chtěla, aby lidi, na kterých mi záleží byli štastní a hlavně zdraví, aby je v životě nepotkaly špatné chvíle. A moc bych si přála, aby tady byly České Vánoce (v celé republice, proč se nevykašlat na nějakého Santa Klause a jeho soby?) se všemi tradicemi a zvyky, opravdu bych si přála tohle, protože já jinak všechno mám.
Ale vím, že to jsou nesplnitelná přání.

Ted si asi říkáte, že mám divné názory a klidně si to myslete,
protože většina lidí co jsem jim tohle řekla si poklepali na čelo, ale já si
za tím budu stát. Tyhle Vánoce nemám ráda, zbytečné nazdobený stromeček, zbytečné dárky. Nezlobila bych se, kdybych nic nedostala. Jenomže to jsem as jedna z mála. Ted jsouVánoce o tom dostat co nejvíc dárků, mít nejlíp nazdobený dům. A zkuste se zeptat malých dětí, jak si představují Ježíška nebo kdo nosí dárky. Odpoví vám Santa Claus nebo vám ho popíšou jako tlustého dědu oblečeného v červeným něčem, v saních se soby, lezoucího do domu komínek, kterým
se nemůže protáhnout. Kde je to kouzlo?? Tohle mi nepřijde jako to kouzlo Vánoc, o kterém se mluví, ale sama s tím nic nezmůžu, kvůli mně se to nezmění… Ale aspon doma se pokusím o ty pravé Vánoce s tradicemi a půlnoční v kostele.

Co si myslíte vy o těhle Vánocích??

Do vyhledavače jsem zadala Ježíšek a našlo mi Santu, je to vážně trapný!!!

Trapnější věc než tohle jsem ještě neviděla... Je i z toho opravu smutno... Vám ne???

Další citátky

12. prosince 2010 v 19:57 | Mia |  Citáty
Asi bych taky mohla něco napsat. Takže něco píšu. Začnu asi tím, jak se mám. Mám se dobře. Jsem zamilovaná na 2x a neví do koho víc. A je i to jedno. Jinak nebudu psát nic dlouhýho, protože mě strašně bolí ruka. Dám vám sem pár citátůJ jestli se tu nějaké opakují, tak se omlouvámJ


·         Módní je to, co má člověk na sobě. Něco nevkusného si mohou obléci jen ti druzí.
·         Láska má jistě velký význam, jen bych rád věděl jaký.
·         Uměním a jen uměním se zdokonalujeme. Umění a jen umění nás může odvrátit od špinavého, nebezpečného života.
  • Jak je smutné utěšovat se myšlenkou, že jiní jsou na tom hůř.
  •       Ten nehřeší, kdo hřeší z lásky.
  • Co nám v životě nejvíc chybí, je někdo, kdo by za nás udělal to, co můžeme udělat sami
  •      Ten, kdo se zamiluje sám do sebe, nebude mít žádného soka. 
  •      Není žádné tajemství života. Cílem života, má-li život vůbec nějaký cíl, je stále vyhledávat pokušení. A těch není ani zdaleka mnoho. 
  •      Stálost je posledním útočištěm pro lidi bez fantazie. 
  •      Láska se podobá jen lásce, k ničemu jinému ji nelze přirovnat. 
  •      Kdo má tak málo fantazie, že své lži musí opírat o důkazy, měl by raději rovnou mluvit pravdu. 
  •      Všechno, čím někdo vyniká, získává mu nepřátele. Člověk musí být zcela průměrný, pak je oblíben. 
  •      Jen dva druhy lidí jsou opravdu okouzlující - lidé, kteří vědí naprosto všechno, a lidé, kteří nevědí naprosto nic.
  • Mou specialitou je mít pravdu, když ostatní ji nemají
  • Život je silnější než smrt, naděje je silnější, než zoufalství

  • Moudrý si nikdy nezoufá. Neboť když končí naděje, začíná rezignace.
  • Čím má člověk více, než potřebuje, tím je ustaranější. 
  •      Jsou muži, které má kdekdo za hotové ošklivce, a přece jim to sluší lépe, než leckterému krasavci. Bývá to tak zvláště u umělců.
  • Rozumný člověk se přizpůsobuje světu, nerozumný se usilovně snaží přizpůsobit svět sobě
  •      Neodporuj pokušení! Všechno vyzkoušej a dělej to, co ti nejvíce vyhovuje.
  • Život strávený děláním chyb je nejenom úctyhodnější, ale i užitečnější než život strávený zahálkou

Můj vzor?? Hudba a literatura.

9. prosince 2010 v 20:24 | Mia |  Týden na téma....

Já ani nevím, jestli nějaký vzor mám. Nejspíš jo, ale nevím koho. Dřív jsem měla třeba Miley Cyrus, teď asi Dr. House. A popravdě řečeno ani nevím proč zrovna Miley a Haus. Miley možná, protože to dotáhla tak vysoko… nevím. Hause asi protože to je blázen a líbí se mi, jak se chová, asi je blbý když se mi líbí jeho chování, protože se chová arogantně a má na lidi vesměs negativní vliv ale mě se to postě líbí. A ted jsem si vzpomněla na mága Crisse Angela. Ten je opravdu dobrý. Pokaždé když se dívám na něj v televizi tak si říkám ,, Páni, ten je fakt úžasný, jak to všechno dokáže." Říká, že se snaží myslet jako dítě, to mu prý pomáhá v tom, co dělá. Taky bych to chtěla zvládat. Pak mám taky vzory v literatuře jako třeba Jack Kerouac, Shakespeare, Dan Brown, ale těch v literatuře je strašně moc. To jsou moje vzory hlavně kvůli tomu, jak psali, jejich poezie nebo příběhy jsou opravdu moc inspirující. Ale to co mě nejvíc ovlivňuje je hudba. Někoho ovlivňují osobnosti, ale mě nejvíc ovlivňuje hudba, její melodie a pak její slova. Hudbu miluju a nedovedu si bez ní představit jediný den. V poslední době strašně ráda poslouchám třeba grange nebo indie rock, alternativní rock, britpop, pop a občas i jazz. Prostě hudba, která je melodická a má zajímavý text. Mám moc ráda hudbu se smutným nostalgickým textem, která je psaná z vlastních zkušeností, pocitů. Teď nejradši poslouchám Babyshambles ( Pete Doherty je opravdu geniální hudebník), Elliota Smithe, Oasis, Blur, ale taky třeba Miley Cyrus nebo Enrique Iglesiase. Je toho oc a nevešlo by se to semJ

A jaké jsou vaše vzory??

Asi básnička

7. prosince 2010 v 20:14 | Mia |  Moje pokusy o něco
Dneska se mám úžasně:) Nevím proč, možná kvůli jednomu klukovi. On je tak roztomilej:) A není to ten kvůl kterýmu jsem se trápila- do toho jsem zamilovaná čím dál mín:) Takových pozitivních věcí:)
Jinak sem dávám další básničku kterou jsem složila. Nic moc ale mě se líbí.:) Napsala jsem to o to klukovi, terého stejně pořád miluju:)

Brána do duše tvé...
Vím, jaký chceš být,
tvé srdce napovídá.
Chceš žít život svůj
a lásku nepoznávat.

Tvoje srdce rozedrané jest.  
Na život smutný chceš to svést..
nežiješ život jaký má být.
Žiješ si po svém, máš svůj klid.

Nevnímáš mě
a já tě chci víc.
Vím, jaký seš
a jaký chceš být.

Oči jako brána do duše,
otevři je-ne tak suše.
Díváš se skrze m oji tvář.
Vidím ti na očích, že jsi jen lhlář.

Slibuješ to, co neslibují jiní.
Žiješ jen pro sebe.
Ostatní pouze chabě míjíš.
Nedíváš se na hvězdy, nesleduješ nebe.

Máš život takový,
jakýs chtěl mít.
Srdce rozetlé,
v očích jen hřích.

Lásku nepoznáš,
jenom smutek a žal.
Už víc mě nepotkáš,
popojdu dál.

Citáty

6. prosince 2010 v 20:05 | Mia |  Citáty
Tyhle citáty mám moc ráda a jsou i pravdivé. Možná se některé budu opakovat, tak se za to omlouvámJ
Jinak jsem se dneska měla opravdu moc moc dobře:D nevím proč… ale bylo to příjemný!


Jsou muži, které má kdekdo za hotové ošklivce, a přece jim to sluší lépe, než leckterému krasavci. Bývá to tak zvláště u umělců.

Ženy jsou dekorativní pohlaví. Nemají moc co říct, ale vždy to řeknou kouzelně.

Zkušenost je jméno, které dáváme svým chybám a omylům.

Muž chce být ženinou první láskou, ona jeho poslední.

Sebeláska je jedinou láskou, která trvá do konce života.

Smích není špatným začátkem přátelství, ale je jeho nejlepším koncem.

Příliš mnoho líčidel a příliš málo oblečení je u ženy vždy příznak zoufalství.

Mezi mužem a ženou neexistuje přátelství - jen vášeň, nepřátelství, láska - ale žádné přátelství.

Stálost je posledním útočištěm pro lidi bez fantazie.

Ženy se vždy brání tím, že útočí a útočí tím, že se nenadále vzdávají

Jediná společnost, ve které člověk vydrží, je jeho vlastní.

Láska se podobá jen lásce, k ničemu jinému ji nelze přirovnat.

Žít, to je nejvzácnější věc na světě, neboť většina lidí jenom existuje.

Ženy jsou na to, abychom je milovali, a ne, abychom je chápali.

Kdykoli člověk udělá něco dokonale hloupého, udělá to vždycky z nejušlechtilejších pohnutek.

Lásku nepotřebují dokonalí, ale ti, kdo jsou nedokonalí.

Všechno, čím někdo vyniká, získává mu nepřátele. Člověk musí být zcela průměrný, pak je oblíben.

Jen dva druhy lidí jsou opravdu okouzlující - lidé, kteří vědí naprosto všechno, a lidé, kteří nevědí naprosto nic


Tajemství lásky je větší než tajemství smrti

Na světě je pouze jediná věc horší, než když se o člověku moc mluví, a to: když se o něm nemluví vůbec.

Redukce SB

5. prosince 2010 v 19:37
Vymazala jsem si hodně lidí z SB, protože ke mě už douho vůbec nechodí a nekomentují. Kdyby někdo chtěl abych s ho tam vrátila tak at napíše, budu ráda.

Takže jse si smazala: QuEen... :0**, tamqa-xD -♥ ♥, Nina Scratch♥

Metallica- Nothing else matters

5. prosince 2010 v 16:35 | Mia
Tuhle písičku miluju a mohla bych ji poslouchat pořád dokola:) Má úplně dokonalý text, mluví i z duše.



Překlad:
Tak blízko jakkoli daleko
nemohlo to být víc od srdce
navždy věř v to, co jsme
a na ničem jiném nezáleží

Nikdy jsem se takhle neotevřel
život je náš a žijeme ho po našem
já všechna ta slova neříkám jen tak
a na ničem jiném nezáleží

Hledám víru a nacházím ji v tobě
každý den má pro nás něco nového
otevři svou mysl pro nový názor
a na ničem jiném nezáleží

Nikdy jsem se nestaral o to, co dělají
Nikdy jsem se nestaral o to, co vědí
Ale já vím

Tak blízko jakkoli daleko
nemohlo to být víc od srdce
navždy věř v to, co jsme
a na ničem jiném nezáleží

Nikdy jsem se nestaral o to, co dělají
Nikdy jsem se nestaral o to, co vědí
Ale já vím

Nikdy jsem se takhle neotevřel
život je náš a žijeme ho po našem
já všechna ta slova neříkám jen tak
a na ničem jiném nezáleží

Hledám víru a nacházím ji v tobě
každý den má pro nás něco nového
otevři svou mysl pro nový názor
a na ničem jiném nezáleží

Nikdy jsem se nestaral o to, co říkají
Nikdy jsem se nestaral o hry, které hrají
Nikdy jsem se nestaral o to, co dělají
Nikdy jsem se nestaral o to, co vědí
A já vím

Tak blízko jakkoli daleko
nemohlo to být víc od srdce
navždy věř v to, co jsme
ne, na ničem jiném nezáleží

Důvěřa patří všem a nikomu

4. prosince 2010 v 16:54 | Mia |  Moje pokusy o něco
Důvěra je velmi křehká věc. Buduje se velmi těžko a ještě těžší je si ji udržet. Lidé to občas dokáží, ale nikdo si ji nedokáže udržet celý svůj život. Pokaždé jeden nebo druhý něčím zradí, nebo důvěru nabourá. Dřív nebo později někdo udělá něco, čím toho druhého donutí myslet si, že ho podvedl, zradil. Stačí malá věc, nebo třeba jenom pár slov a už to nikdy nebude stejné. Důvěra se může znovu získat, slepit ji zpátky, ale nikdy nebude tak veliká jako na začátku. Nikdy. Ten zklamaný se uzavře do sebe, a i když vypadá, že je vše v pořádku, on se už druhému, at je to kdokoli, neotevře. Nikdy nikomu nesvěří všechno, nenechá nikoho nahlédnout do hlouby jeho duše. Neodhalí nikomu dno svého srdce, už napořád bude mít své tajemstvím, o kterém si myslí, že by u toho druhého nebylo v bezpečí, uzamčené hluboko v sobě. At to zavinil kdokoli, nikdy nebude schopen té bezmezné důvěry jako na začátku. Už nikdy nebude v životě věřit tak moc aby se celý tou druhému otevřel, protože se bojí dalšího zklamání. I když ví, že svět patří zklamaným a ne těm, co klamou.


Na poutku lásky

2. prosince 2010 v 19:48 | Mia and woleilin |  Moje pokusy o něco
Tuhle básičku jsem napsala s mojí nej kámoškou, když u mě byla na víkend:D                                              



                                              Oběšená tužka
                                              na papíře leží.
                                              Za poutko srdce
                                              život před očima běží.

                                              Láska poslední co vidí,
                                              noty kolem letí.
                                              Všechno spolu ladí,
                                              dnes i celá staletí.

                                              Psala s láskou,
                                              ta poslední slova.
                                              Psala s touhou
                                              -ta nevyřčená pravda.

                                              Chtěla psát věčně,
                                              však náplň došla.
                                              On s ní psal něžně
                                              ta poslední slova.

                                              Noty do nebe
                                              -poslední přání splní!