Únor 2011

,,Nejsem rasista, jsem jenom člověk."

15. února 2011 v 20:52 | Mia |  Týden na téma....
Větu z názvu jsem si půjčila z jedné S-koreho písničky a mým záměrem bylo říct, že se nepovažuju za rasistu. Ale něco z rasismu mám v podvědomí zakodovaný, už jenom tím, že kolem mě jsou lidé rasisti. To mě ovlivnilo a občas se i jako rasista chovám, ale nějak to neprožívám. Já osobně lidi neodsuzuju, na druhou stranu cikány, co znám jsou pěkní parchanti. Ještě jsem se nesetkala s cikánem, který by byl slušný. Ty co jsem zatím potkala, mě nějakým způsobem šikanovali, jednou dokonce okradli, takže můj názor je, že si to dělají samy, jakou mají pověst. Kdyby se chovali jinak a neoháněli se rasismem a právy, pokaždé když se jim něco řekne….. nevím možná by se na ně pak celkově udělal jiný názor. Taky mě štve, že se o tom, když cikáni napadnou bílého, nemluví a jako rasismus se to nepovažuje. Docela nespravedlivý a oni si pak dovolují pořád víc.
Ted to zní asi hodně rasisticky, ale opravdu jsem nepotkala slušného cikána, ale nechci říct, jsou takoví všichni. Naši třeba jednoho slušného znají. Ale je to asi jeden z mála.
Jinak vůči ostatním národnostem nemám vůbec nic, černoši, Vietnamci ani nikdo jiný mi nevadí. Dyť je pěkná blbost odsuzovat někoho jenom kvůli barvě pleti. Napřed chci člověka poznat blíž, než si udělám nějaký názor. Třeba je to dobrý a výjimečný člověk a jenom kvůli předsudkům bych přišla o možnost poznat někoho úžasného. A když se z něj vyklube hajzl, tak se s ním můžu přestat kdykoli bavit, ne?
Stejně tak je to s bohatýma vůči chudším. Bohatí šikanují ty, co nemají tolik peněz, nemají značkové oblečení a já nevím co všechno. Většina lidí nad rasismem zavírá oči, myslí si, že se jich to netýká, ale tká se to všech. Nemyslím si, že by se to nějak dalo vyřešit, ale kdybychom, všechny brali stejný metrem, nebylo by to špatný. Ted sem si vzpoměla na kauzu, jak nějací muži (češi) hodily zápalnou láhev do domu romů a malá holčička má jizvy po celém těle. Dostali 22 let. Ale když rom napadl bílého, tak dostal podle mě neadekvátní trest. Dostal strašně málo, možná dokonce nešel ani do vězení, nevím. Ale ten napadený na tom nebyl moc dobře. Jasně, té malé holčičky mi je líto, bude mít těžký život, ale to ten napadený taky, třeba jenom psychicky nebo jizvy, ale taky mu to hodně ublížilo. Tak na které straně je pak rasismus větší. Vůči komu je to nespravedlivé???
Nevíc mě je líto lidí v koncentráku. Jenom kvůli tomu, že se nelíbili Hitlerovi a jeho poskokům bez mozku. Museli hladovět, nepředstavitelně dřít a umírat. Proč to všechno bylo?? Proč?? Kvůli nějaký nadrase, kterou si vymyslel vyšinutej magor? Umíraly miliony nevinných, kvůli tomu co řekli, jak vypadali…..

Nevím, myslím, že by se lidé měli na začátku vnímat všichni stejně a nekoukat se odkud jsou, jak vypadají…. Nakonec jsem všichni stejní. Máme vlasy, oči, nos pusu a jenom díky pár odlišnostem jako je barva vzniká násilí a předsudky.




Přestaň hledat a najdeš!!

8. února 2011 v 21:10 | Mia |  Týden na téma....
Uf, když jsem přemýšlela co napsat na tohle téma, napadlo mě snad milion věcí, co bych chtěla říct, ale než jsem se dostala k psaní, všechny jsem je zapomněla. To dokáže naštvat, ale pokusím se aspoň něco vymyslet :D
Proč jsem tady? Co je to vlastně ten smysl života? Je to naše poslání??
A existuje vůbec? O tom dříve nebo později budeme přemyslet asi všichni.
Všude se o něm mluví, ale kdo vám dokáže jednoznačně vysvětlit, co to vůbec je, kde ho najít. At se zeptáte dvou, deseti nebo tisíce lidí. Každý vám odpoví nějak. Myslím, že jejich odpovědi by se lišily, a přesto byly stejné. Někdo odpoví zdravou a Šťastnou rodinu, lásku, změnu života, někdo práci, kterou si přeje a někdo považuje za svůj smysl života život. Každý ho vnímá nějak a každý má jiný.
Ale úplně každý ten svůj smysl má, něco pro co je na světě, ale už ne každý o něm ví. Někomu je jasný už od mládí a někomu nedojde ani v sedmdesáti.
Myslím, že smysl života je více méně stálý, nemění se tak často jako názory a někomu vydrží po celý život jeden. (teda pokud o něm má jasno) někteří lidé si zase nejsou jisti co by jejich smyslem mělo být a tak ho hledají a hledají, neustále mění, až se jejich životním smyslem stane honba za důvodem žití. Někdo zase tvrdí že smysl života je absurdní stupidita (takové lidi znám) a mají ho jenom ti, kteří jsou nesamostatní a potřebují, aby je životem někdo nebo něco popostrkovalo. S tímhle tvrzením moc nesouhlasím.
Podle mě je smysl života důležitý, i když si ho člověk neuvědomuje a neví co přesně to je. Popostrkuje nás směrem, kterým se chceme ubírat. I když je skrytý hodně hluboko, podvědomí nás k němu celý život vede. Věřím tomu, že když vím, co s životem chci, jaký ho chci mít, tak můžu dokázat cokoli, můžu mít život takový, jaký si opravdu přeju.
Já nevím co je správně, jestli se něco za správné vůbec považovat dá (myslím, že nic není úplně správně ani špatně), jestli je tenhle článek pravdivý, protože jsem ještě moc mladá na to, abych mohla říct, že vím něco o životě, že vím jak žít, že vím jaký je svět a jak chci, aby můj budoucí život vypadal. Já to nevím, nevím ani co budu dělat zítra, za hodinu, jestli tenhle článek celý nepředělám, ale svůj život miluju takový, jaký ho mám. Nepřemýšlím nad věcmi a dělám, říkám, co mě nechci (většinou). A nad svým smyslet života jsem do ted nepřemýšlela (opravdu nikdy). Ano, občas mě napadlo, jestli by nebylo lepší umřít nebo žít jinak, ale pak jsem si uvědomila, že chci tenhle život, který mám a nic jiného. Takže o svém smyslu nevím, možná je to to, že chci žít právě takhle, že nechci být někdo jiný a nechci se nějak radikálně měnit. Nevím a možná je lepší když je můj smysl života skryt pod rouškou tajemna.... aspoň tedy pro mě.

A na konec jeden moc krásný citát:
Viktor Frankl: Usilovná snaha hledat smysl vlastního života je základní hybnou silou v člověku. Dovoluji si tvrdit, že neexistuje na světě nic, co by člověku pomohlo přežít i ty nejhorší podmínky tak účinně, jako poznání, že jeho život má nějaký smysl.

s


Pro Boba - nejlepšího človíčka na světě:)

7. února 2011 v 13:21 Moje pokusy o něco
Ty jsi mé světlo v temnotách,
ga

Ty jsi ten člověk, který mě poslouchá.
Opravdu jsi můj dokonalý přítel.
Anděl, který za mnou z nebe přiletěl.




Já mám tě strašně ráda,
svůj život bych za tebe dala.
Jsi tu pro mě, když můj svět padá.
Jsi tu se mnou, když cítím se šťastna.

Vážím si té nejvíc na světě.
Neumím to popsat v jedné větě,
neumím to popsat slovy.
Jsi pro mě víc než cokoli.

Chci, aby si to věděla,
chci, aby ses o mě mohla opřít.
Chci, abys věděla,

že já jsem tu pro tebe navždy.

Mám tě ráda takovou, jaká jsi.
S tebou se cítím v bezpečí.
V bezpečí před světem a láskou.
V bezpečí před zrádnou maskou.

Nikdy tě nechci ztratit,
chci vědět, že stojíš stále vedle.
Mám, tě nejradši ze všech lidí,
bez tebe můj
život nejde

Je mojí inspirací i útěchou

4. února 2011 v 20:46 | Mia |  Týden na téma....
Miluju noc a tak je samozřejmé, že budu milovat i noční oblohu. Je tak magická, plná nerozluštitelných tajemství. Miluju ji, miluju se na ni dívat. Hádat co se tam nahoře skrývá, jestli je tam opravdu něco nadpřirozeného, něco víc.
Nejkrásnější je noc v úplňku. Dokžu se na ni dívat hodiny.  Obrovský měsíc ji celou rozzáří a hvězdy vyvstanou z pod mraků. Je to nádhera hledat ve hvězdách obrázky. Neumím souhvězdí a poznám nanejvýš malý a velký vůz.
Nejkrásnější je v létě, když můžu spát venku a usínat s pohledem na hvězdy. Napadají mě při tom věci, které bych nikdy nevymyslela. Je mojí inspirací i útěchou.
Když mám špatnou náladu a mám pocit, že nic neznamenám, že bych možná byla radši mrtvá. Většinou vstanu z postele a jdu se dívat na oblohu, na hvězdy na měsíc. A ty zářivě nepatrné tečky mi dávají sílu, pocit jedinečnost. Pocit že něco znamenám, že jsem NĚKDO a ne nikdo. Díky nin si uvědomím, že i když o mě skoro nikdo neví, jsem úplně obyčejná, stejná jako ostatní a pro svět neznamenám téměř nic, mám kolem sebe lidi, kterým na mě (snad) záleží. Je to taková náruč, když potřebuju obejmout. Nejradši bych žila v noci a den zaspala. Ten pocit výjimečnost prožívala pořád. Tu magii a sílu, kterou z noci cítím, se nedá popsat slovy, to musí člověk zažít.