Duben 2011

NIC JE VŠECHNO CO MÁME!

23. dubna 2011 v 20:35 | Mia |  Týden na téma....
NIC - co to vlastně je? Existuje tahle magická věc? A je to vůbec věc? Je NIC jenom slovo nebo je to nějaká věc, naše představa? Co by to mohlo být?
Já osobně si myslím, že NIC neexistuje. Vždyť když řekneme ,,Nic nepotřebuju." Je něco co potřebujeme. Někdo se nás zeptá, co se stalo, a odpovíme NIC, ale něco se stalo, jenom o tom nechceme mluvit s tím člověkem nebo vůbec. Nebo ty deprimující myšlenky, že NIC nejsme, NIC neznamenáme, NIKOHO nemáme, NEMÁME žádnou naději…. Vždycky tu pro nás někdo bude, když budeme hledat, nějakou naději zajisté najdeme a vždycky budeme něco znamenat, když ne pro svět tak pro nějakou osobu určitě, protože proč jinak bychom byli na světě? Asi NIC jako ÚPLNĚ NIC, neexistuje, protože vždy tu bude něco, co to tajemné NIC bude vyvracet, i když si mi to třeba neuvědomíme, ale ostatní ano, ostatní nám ukážou, že vždycky NĚCO je. Nespíš, bude NIC nesmrtelným námětem básníků, umělců, obyčejných lidí, ale stejně tak tu budou jiní, kteří ukáží všem básníkům, umělců, i obyčejným lidem, že to jejich NIC přece jenom NĚCO je. Těm lidem se říká přátelé a možná nám ve chvílích, kdy to NIC cítíme, připadají jako ANDĚLÉ NADĚJE, které nám tam nahoře někdo seslal na pomoc. Takže vlastně díky tomu záhadnému NIC máme přátelé, lásku, lidi, kteří nás milují, pomáhají nám žít.
NIC JE NÁŠ ŽIVOT.
NIC JE VŠECHNO CO MÁME!

Básně nemusi mít jména!

17. dubna 2011 v 20:43 | MIa |  Moje pokusy o něco
Cestou bez tváře kráčet dál
Alejí smutnou
Tak jak sis přál
Ve snech svých
Tak často zdaných,
O létání nad krajinou
O viditelnosti tak neviditelné
a o smutcích tak šťastně prožívaných.
O prožitcích tebou neprožitých
A smysluplnosti nesmyslných věcí
Potkávajích tebe každou vteřinou
Pošetilou myšlenkou
Tebou vznesenou,
Nevyřčenou.
Jak básník beze slov
A malíř bez imaginace
Tvoje dny se zdají
Působíš na ostatní
Jako uprchlík běžných dnů
Na pokraji svých snů
Bloudíš realitou
Tak trpce se vznášející
Nad mořskou hladinou
Tvých očí.

Spát a snít???

7. dubna 2011 v 8:17 | MIa |  Moje pokusy o něco
Unavena žít,
utápím se v očích tvých ,
ty říkáš něco,
co slyšet bych neměla.
Co moje srdce roztíná
a nevrátí nazpět.

Spát a snít
nebo jen tak dál jít,
cestou bez cíle.
Ztrácet se ve svých myšlenkách,
ztrácet ve svých pocitech,
obrazech zmatených,
malovaných největší škálou barev,
pocity neznámými.

Obrazy vytvořené v mysli mé,
podle slov tvých
kterými mě srážíš neustále dolů,
ani nejsou vyřčené.

Zhypnotizovaná vlastními odrazy
v zrcadlové místnosti,
moje oči, rty jsou tak uhrančivé - proč, proč?
Proč To dělám?
co vůbec dělám…
Co jsem já a co už někdo jiný…?